Láska je nejsilnější emocí na světě a nejen to, je i tou nejpotřebnější. I když se to lidem nemusí zdát, poněvadž jsou plní pracovních povinností, životních vizí a kdo ví čeho, jednou pochopí, že život bez lásky, bez toho, že by mě někdo měl rád a chtěl mě takového, jaký jsem, rád na mě čekal doma, rád se se mnou sdílel, vlastně nemá cenu. Společnost ostatních působí blahodárně na celý zdravotní systém těla a dobrý přítel bývá kolikrát lepší než bratr.
Člověku není dobře samotnému, mnozí však v dospělosti sami zůstávají. Když ale pozorujete děti, zjistíte, že ony jsou jako stvořené pro společnost, bez obtíží se seznamují s jinými na pískovišti a dokážou se přidružit i k cizím. [Pokračovat ve čtení…]
Již od malička jsem byl doma svojí matkou neustále vězněn a dlouho jsem nevěděl, proč. Jen si představte, že je vám v rozmezí 10 až 12 let a ven můžete chodit pouze na dvě hodiny a za jakýkoliv přestupek dostáváte okamžitě bez milosti týden domácího vězení.
Poněvadž si rodiče nevybíráte a rodíte se do svého domova bez možnosti srovnání ostatních domácností a kvalit rodičů, připadalo mi, že ten můj domov je normální. Teprve v dospělosti mi došlo, že jsem byl neustále týrán zákazy a nesvobodou a k tomu ještě veden, že ctít rodiče je má povinnost. Tak jsem vlastně ctil tyrany, kterým bylo úplně jedno, co jejich potomek prožívá ve 2+1 s bratrem o 9 let mladším. [Pokračovat ve čtení…]
Tak dneska jsem si řekl, že na všechny ty americké knihy o důležitosti snění kašlu a nebudu je již číst. Během života jsem jich přečetl mnoho a přijďte se podívat ke mně domů, mám jich plné regály, a přesto mi k ničemu nepomohly! V době, kdy mi bylo nejhůře a tato doba se táhla docela dost dlouho, mi nezbývalo nic jiného, než se obrátit k nabídkám knihkupectví a hledat rady, jak z nepříjemných myšlenek ven.
A nemyslete si, nebylo to lehké. Prošel jsem si životním peklem jak ve vztazích, tak ve financích, tak v práci. Co však bylo nejdivnější, bylo to, že jsem se považoval za chytrého, schopného činit správná životní rozhodnutí a ejhle. Podle jiných lidí jsem možná měl být spokojený, ale podle sebe jsem nebyl. Stále jsem nemohl najít ten příjemný vnitřní klid, pokoj sám od sebe, kdy by mi můj vlastní mozek hlásil, že život je fajn. [Pokračovat ve čtení…]
Mozek funguje podobně jako počítač u mě na stole. Zapnu jej a on sám je již schopen bez mých zásahů provádět další akce. Sám si načítá data z paměti, chvilku maká a chroustá, pak se zastaví a čeká na mé další příkazy. I když se mi zdá, že je v klidu a vyčkává, při pozorování vytížení procesoru zjistím, že v žádném případě není v klidu, ale stále si na pozadí něco pro sebe šeptá. Skenuje si disk, stahuje si z internetu a kdoví, co s těmi daty dále dělá.
Mozek je mému počítači podobný. Při početí se postupně staví dle kódu v DNA a pak už jenom jede a jede až do smrti, kdy se poprvé zastaví. Během celé své pracovní činnosti nám na vědomí předkládá velmi málo. Většinu svých výpočtů si chroustá na pozadí a my lidé nemáme o nich ani páru. [Pokračovat ve čtení…]
Láska je nejsilnější emocí na světě a nejen to, je i tou nejpotřebnější. I když se to lidem nemusí zdát, poněvadž jsou plní pracovních povinností, životních vizí a kdo ví čeho, jednou pochopí, že život bez lásky, bez toho, že by mě někdo měl rád a chtěl mě takového, jaký jsem, rád na mě čekal doma, rád se se mnou sdílel, vlastně nemá cenu. Společnost ostatních působí blahodárně na celý zdravotní systém těla a dobrý přítel bývá kolikrát lepší než bratr.
